Žofie Kabelková

Kaleidoskop

1. Až jednou přijdu a nebudu mít, co bych mohla hrát. Sednu si do písku nad přehradou a začnu do sta počítat. A moje múzy nepřiletí na žádné znamení. Barevní motýli o půl třetí v můry se promění.
2. U vás je noc a u mě je den, a tak se ptám:“Jste tam?“ Vždyť žádný sám se neubrání všem povodním a kometám. Co zbude za chvíli z tváří a stop? Ve světle roztají, a tak si vás jako kaleidoskop prohlížím potají.