Ginevra

S úplňkem Měsíce na hradě Kamýce
Svou dceru v náručí pochoval král
Z lásky je zrozena, pokřtěna Madléna
Záhy si královnu Bůh k sobě vzal

Otec ji vychoval, až za hrob miloval
Láskou a bohatstvím zahrnoval
Dívku tak rozmilou, krásnou a spanilou
Vyrostla z poupěte, život šel dál

Zástupy ženichů žádaly o ruku
Pro sebe každý z nich Madlénku chtěl
Odbyla rytíře - rváče a šejdíře
Pohrozil pěstí a o pomstě děl

Při ranním úsvitu vytáhl z úkrytu
Královu dceru si násilím vzal
Marně pak hledali, do nocí volali
Věznit ji, troufalou, do krypty dal

Za bídu v převleku, z rána až k soumraku
Zoufalý krajem dál putoval král
K oltářům chodíval, k Bohu se modlíval
Pojednou zaslechl z podzemí hlas

Kaple tak pochmurná, stinná a nevlídná
Pánem tu na hradě rytíř - rváč
V samotě zazděna, temnotou oděna
Smrt vzala Madlénce život i tvář

Zloba a nenávist, bolavý tichý žal
Svírá ho na srdci, nešťastný král
Hrob kázal zavalit, farný hrad vypálit
Ať v žáru umírá únosce - kat

S úplňkem Měsíce na hradě Kamýce
Svou dceru v náručí pochoval král
Z lásky prý zrozena, pokřtěna Madléna
Záhy i krále si Bůh k sobě vzal