Marien

Váhavě po tváři ti kapka stéká
Co chvíli usedá jak klopýtá

Z tvých vlasů zmáčených pramení řeka
V tajemném zátiší ji svetr polyká

V přílivu J´adore i bouřka sílí
Vyhnanci pod schody se tulí ve chvilce
Z campari zahořkl nám život příliš bílý
Jak vůně zakletá v tvé mokré košilce


®: Snad se mi nezdáš, Christiáno
Přece to nebyl pouhý sen
a7 e
Přece nám nebylo jen dáno
Počkat si na poslední den

Vlétla\'s mi do snů Christiáno
A jsi mou můzou nejbližší
Abych se vrátil jednou ranou
Zdolávat kopce nejvyšší
Cestou nejtěžší

Proč holky nechápou, co kluky nutí
Nořit se do hlubin, létat v oblacích
Hledat svou skleněnku i v hromadách suti
Že se i špatní ptáci domů navrací


®: Snad se mi nezdáš...

Váhavý trosečník se stébla pouští
Slepě se mezi dnem, dnem a nocí potácí
Jiného na poušti zlá žízeň zkouší
Proč ale do písku svou láhev obrací...