Waldemar Matuška

Na břehu ^D Niagary, stojí ^A7 tulák starý,
na svou první lásku vzpomí ^D ná.
Jak tam stáli spolu, díva ^A7 li se dolů,
až jim půlnoc spadla do klí ^D na.

Teskně hučí Nia ^A7 gara, teskně hučí do no ^D ci,
komu ^D7 vášeň v srdci ^G há ^Gmi rá,
tomu ^D není pomo ^A7 ci,
komu ^D7 vášeň v srdci ^G há ^Gmi rá,
tomu ^D není pomo ^A7 ci. ^D


Střemhlav ^D do propasti padá ^A7 proud,
na něm vidím tebe děvče ^D plout,
škoda že ten ^D7 přelud
^G krá ^Gmi sný ^D nelze ^A7 obej ^D mout,
škoda že ten ^D7 přelud
^G krá ^Gmi sný ^D nelze ^A7 obej ^D mout.

Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí,
i ten nejkrásnější jara květ
i ten kvítek jara vzala Niagára
ta jej nenavrátí nikdy zpět.

Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.

Střemhlav do propasti padá proud,
na něm vidím tebe děvče plout,
škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout,
škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout.