Černý brejle, rukavice, zlatejch zubů aspoň třicet,
V prkenici samej dolar nebo valutovej šek.
Do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal,
jeden občan nesovietskej jménem John Lancaster Pack.
Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky,
v deštníku měl zamontovám infa-ultra objektiv.
Kterej nezobrazil věrně, nýbrž skresleně a černě
to, co všichni miujeme, nač je hrdý kolektiv.
Sdružený klub pracujícich vypadal spíš na pivnici,
tržnice i se stánkama zase na špinavej sklad.
Gum se změnil v malou chajdu, no a stěží slova najdu,
abych nějak slušně popsal pohled na divadlo Mchad.
Jenže špión musí hbytě splejtat špionážní sítě,
to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán.
Jak si najde pomocníky, proto zašel do putyky,
kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan.
Jepifan byl občan zlačnej, zchytralej a poživačnej,
navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal.
Tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele,
takhle může skončit každej opilec a liberál.
Dostal úkol bez meškání inscenovat za svítaní
přepadení taxikáře na Gorkýho ulici.
"Zmocníte se celý tržby a ten průšvih taxislužby
rozmázgne pak náležitě komentátor BBC."
"Potom musíte hned běžet na výstavu do manéže,
tam k vám přistoupí muž s kufrem, osloví vás tlumeně:
'Nekoupíte zralý třešně?', a když přikývnete spěšně,
dá vám bednu s dynamitem, tu pak donesete mně."
Když se tohle všechno stane, milej pane Jepifane,
dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen."
Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži,
hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben.
A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý,
ohavně se přepočítal Mr. John Lancaster Pack.
Těď už bydlí v pokojíku, kerej zevnitř nemá kliku,
jeho pokoj hotelovej zdědil spřátelenej Řek.
V prkenici samej dolar nebo valutovej šek.
Do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal,
jeden občan nesovietskej jménem John Lancaster Pack.
Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky,
v deštníku měl zamontovám infa-ultra objektiv.
Kterej nezobrazil věrně, nýbrž skresleně a černě
to, co všichni miujeme, nač je hrdý kolektiv.
Sdružený klub pracujícich vypadal spíš na pivnici,
tržnice i se stánkama zase na špinavej sklad.
Gum se změnil v malou chajdu, no a stěží slova najdu,
abych nějak slušně popsal pohled na divadlo Mchad.
Jenže špión musí hbytě splejtat špionážní sítě,
to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán.
Jak si najde pomocníky, proto zašel do putyky,
kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan.
Jepifan byl občan zlačnej, zchytralej a poživačnej,
navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal.
Tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele,
takhle může skončit každej opilec a liberál.
Dostal úkol bez meškání inscenovat za svítaní
přepadení taxikáře na Gorkýho ulici.
"Zmocníte se celý tržby a ten průšvih taxislužby
rozmázgne pak náležitě komentátor BBC."
"Potom musíte hned běžet na výstavu do manéže,
tam k vám přistoupí muž s kufrem, osloví vás tlumeně:
'Nekoupíte zralý třešně?', a když přikývnete spěšně,
dá vám bednu s dynamitem, tu pak donesete mně."
Když se tohle všechno stane, milej pane Jepifane,
dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen."
Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži,
hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben.
A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý,
ohavně se přepočítal Mr. John Lancaster Pack.
Těď už bydlí v pokojíku, kerej zevnitř nemá kliku,
jeho pokoj hotelovej zdědil spřátelenej Řek.