Aqva Silentia

archa

Já a má choť stavíme loď. Tak i ty pojď, přidej se k nám. Zvedni ten trám, ať nejsi sám, pojď s ním blíž, zvedni ho výš. Vždyť přece víš, že vlny jdou, už blízko jsou, pod patou tvou drobí se jíl. V dálce je cíl, už za pár chvil vyplujem tam: Tam, za ten obzor, kam není vidět. Co nás tam čeká? Doufám, že souš. Zmizely břehy, zmizela Evropa, proud vody tiché hučí a řve. Už tají sněhy, po nás jde potopa, naděje liché na kusy rve.

Máme tu krávy a spoustu trávy a v trávě šváby a brouků mraky, krysy a raky, i dravý ptáky, datly a špačky, kance a kočky, kojotů smečky, blechy a slony, skopové klony, chameleóny, žáby a hady, sršně a ovády, od hyen mladý. Plujem dál: Tam, za ten obzor, kam není vidět. Co nás tam čeká? Peklo, či ráj?