Eva Henychová

Vstoupil jsi mi do života,
už Tě nikdo nevymotá
z klubíčka mých vzpomínek a vlasů.
Tam, kde bydlí srdce-skála,
domov jsem Ti přichystala,
denně mohu laskat Tvoji krásu.

Vítej, lásko, provoněná
listím, dnes se zazelená
moje duše v Tvojí láskou nekonečnou.
Zazpíváme slunci, trávě,
a pak pošlem po Vltavě
trochu světla lidem touto bezednou tmou.

Život, to je velká voda,
vezme s sebou, co Ti podá,
připlaví Ti pláč a úsměv odnese dál.
Voda mi Tě, lásko, dala,
to, abych už neplakala,
abys, milý, v teplých dlaních srdce mi hřál.

Vítej...

Dám Tě světu,dám Tě lidem,
patříš jim, a pak se s klidem
ponořím tam, co mi srdce zpívá.
Do Tvých vlasů, do Tvých očí
zavrtám se, ať se točí,
ať si teče, teče voda živá.

Vítej...